Z Mera Peak do Lukla přes Zatwara La
Když už máš vrchol za sebou a chceš být co nejdříve doma u svých blízkých. Počítej další tři až čtyři dny na cestu do Kathmandu.
Z Mera Peak vždy každý sleze nejdříve do Khare. Další den doporučuji zahájit snídaní v místním German Bakery Cafe. Užijete si dobrou italskou kávu, dánský čokoládový rohlíček nebo ginger lemon tea.
Cesta z kopce je pro nás hračka. Jdeme zpět údolím, kterým jsme před pár dny stoupali k Mera Peak. Zase podél řeky, zase po morénách dávného ledovce. Je zajímavé, že jdete místy, které jste už viděli, dokonce nedávno, přitom máte pocit, že jste tady nikdy nebyli. Úplně nové výhledy, jiný tvar údolí, bohužel jiné počasí. Dnes máme nízko mraky a je docela zima.
Za hodinu a půl jsme v Thagnang. V hotelu, kde jsme nocovali si dáváme ověřené spring rolls a dalbhat. Taky pivo. Je výborné chlazené, stejně jako my.
Za další dvě a půl hodiny jsme v hotýlku v Khote. Konečně máme možnost a chuť trochu oslavit nad úspěšný výstup. Kukuri rum teče proudem. Mám možnost večeřet s místními lidmi v kuchyni. Máme jídlo, které jsem za obecného veselí pojmenoval "yak shit" - jačí hovno. Je to do husta upatlaná hromada tsampa mouky, která má tmavě hnědou barvu. Vypadá to jako plastelína. Podobně to i chutná. K tomu je kari polévka s kusy brambor a zelí. Pravou rukou (levá slouží k utírání zadku a jíst s ní je neslušné) si člověk uhněte z plastelíny mističku, do které si nabere polívku a zeleninu. Pak to celé za hlasitého mlaskání sní. Grkat a prdět je povoleno.
V kamínkách mezitím pěkně topí. Skupina popíjí rum. Jakmile došel, pokračujeme místní vodkou. Taky piva. Nikdo není vyloženě opilý. Jen lehce :-)
Cesta do Lukly vede přes obávané sedlo Zatwara La (4700 m). To je náš úkol další den. Cesta od Khote kupodivu nestoupá, ale spíš klesá. Minimálně hodinu jdeme ještě podél řeky. Obchazíme různé skály a útesy, takže cesta několikrát prudce stoupá, ale bohužel zase klesá. Až od jedné čajovny začíná kopec a to definitivně. Přes Les Ronodendronů a černo černou čajovnu, kde už chybí jen baba Jaga přicházíme až do seskupení domů, kde máme další nocleh. Výstup trvá do 15 hodin a vypadá to na dlouhé odpoledne. Je zima, ještě se netopí, procházet se nikomu nechce. Okolí není moc zajímavé. Dáme skály, napůl v mracích.
Ráno nás čeká finální stoupání do sedla. Máme skvělou aklimatizaci z Mera Peak, takže sedýlko v 4700 je hračka. Cestou se budete divit minimálně dvěma falešným sedlům. I pravé poznáte hlavně podle fakt prudkého a dlouhého klesání. Čajovna pod sedlem je maličká, jako z letadla. Letos žádný sníh. Když jsem tu byl naposledy v roce 2014, museli jsme použít ve sněhu mačky a svah byl řádně lavinový.
Sestup trvá další hodinu a u čajovny můžeme být kolem dvanácté. Cestou potkáváme nováčky. Takového nováčka poznáte snadno, zvláště když jde z Lukly na Mera Peak. Je čistý, voní, jde pomaličku a strašně funí. Většinou nezdraví, zvláště pokud se jedná o Němce nebo Švýcary.
My jsme naopak místní mazáci. Jsme jak prasata, smrdíme a je nám to jedno. Běháme po horách jako kamzíci a zadýchá nás jen opravdu pořádný kopec.
Klesáme, klesáme. Dnes je to dlouhé. Cestou potkáváme nováčky ze Slovenska. V Lukle jsme v 15.30. Bydlime u známého Sherpy v hotelu Himalayan Lodge. Čeká nás luxusní večeře. Steaky, pivo. Vláďa má dnes narozeniny, takže je to i s dortem a "happy birthday to you". No a na závěr parádní párty v Irish pub. Nechybí tanečky, pití vína z Mírovy nohy, zkrátka oslava úspěšného treku, jak má být.
A závěrečná statistika:
Za 16 dní jsme urazili 140 km v horách, převýšení nahoru 14000 m a dolů 11000 m. Čistý čas chůze byl kolem 130 hodin.
