Výstup na Mera Peak (6461 m)

Vše začíná v Khare. Je to poslední vesnice pod vrcholem ve výšce 4900 m. Tady je ještě komfort, čajovny, hotely s jídlem, půjčovna vybavení, internet. Dokonce german bakery cafe s kávovarem italské výroby. Další štace je základní tábor. Ten je ve výšce kolem 5200 m. Dostaneš se tam po chodníku ve skále mezi kameny po vrstevnici. Občas cesta pěkně stoupá, a to pak člověk pěkně funí. Je o tak 1,5 hodiny a dá se tady nabrat voda ze zmrzlého potoka.
Odtud pozorujeme ledovec. Mašíruje tam mraky lidí. Najednou vidíme, jak spadl jeden nosič. Kutálí se po ledovci minimálně 50 metrů. Naštěstí se zastavil. Jeho náklad je úplně jinde než on. Později jsme viděli, jak mu ošetřují zcela krvavé ruce, kterými bez rukavic brzdil na ledu. Nosiči tady chodí v teniskách a malinkých nesmekách. Kolem poledne vyrážíme na ledovec. Dáváme přednost velké ruské skupině. Je tady fakt hodně lidí. Naše první skupina má za úkol rezervovat místa na strany. Naši nosiči došli pozdě. Za hodinu jsme na bezpečnějším místě na vrchní části ledovce. Začátek je asi nejhorší. Některé úseky jsou hodně kluzký modrý led. Bez maček bych se bál.
Na horní straně ledovce začalo pěkně foukat od severu. Jdeme pomalu, ale jdeme. Občas zastavím na focení nebo oblečení. Vzadu vidíme dvě černé skály. Za tou horní je Hi Camp. Ještě před skálou je vidět prudší kopeček. Těsně před kopcem začínají výhledy na Everest, Makalu. Vidíme taky Cho Oyu někde vzadu na západě. Kopec jsme vyšli zigzag. Pak už jen mírné stoupání ke skále. Do kempu dorážíme v 15.20.
Za skálou je hi camp. Na skále jsou přilepené stany, jeden vedle druhého. Pěkně v závětří, od severu je totiž ta skála. Pod námi (na jihu) velká díra od ledovce. Od západu na nás padá nádherný ledopád. Na východě jsou výhledy, hlavně na Makalu. Úžasné místo.
Pavel už mezitím zamluvil stan. Stany jsou tady postavené na kamenných plošinách, vyrobených ze skalních desek. Některé místa jsou vyloženě orlí hnízda. Tábor je plný stanů. Ostatní taky dostali erární stany. Ty naše jsme tady brali úplně zbytečně. Vůbec nevím proč neřekli, že tady budou volné stany. No aspoň jsme ušetřili stavění. Naše pomalá skupina má převýšení 1000 m nahoru. Max aktuálně 5800 mnm. Čas celkem 6.00 hod.
Jsou skvělé podmínky. Není moc zima, začalo docela bezvětří a jsou úžasné dohledy. Fotíme nějaké vlajkové fotky. Pak jdeme s Pavlem vařit. Máme nudlovou polévku, čaj, nějakou klobásku, hroznový cukr.
Kolem 17 vylézám na výhledy. Ukázkové počasí. Vidíme západ slunce na všech vysokých horách. Výhledy na 5 osmitisícovek: Everest, Lhotse, Lhotse Shar, Makalu, Kanchenjunga. Slunce jako poslední opouští vrchol Everestu. Je hrozná zima. Drkotáme zubama a obdivujeme výkony horalů, kteří tyto hory objevovali bez jakékoliv podpory.
18.00 zalézáme s Pavlem do stanu. Připravujeme věci na ranní vstávání. Plán je: pomalá (moje) skupina odchod 3.30. Rychlé skupiny vyrazí ve 4.30. Cestou nás doženou.
Usínání ve výšce 5800 mě mile překvapilo. Stan je skvěle vybavený. Má dokonce matraci. Sice tenkou, ale má. Zbytečně jsme s Pavlem nesli nahoru ukradený mirelon. Nechali jsme ho tam pro další zájemce o pohodlí a hlavně teplo od spodu. Původně jsem předpokládal spaní na sněhu. Letos je ale sněhu málo a tak strany stojí přímo na skále.
Venku může být v noci pod - 20 C. My máme ve stanu kolem - 10 C. Voda v pet lahvi zamrzla. Stan má na vnitřní straně ledovou vrstvu od našeho dechu.
Usnul jsem tvrdě. Hlava o výšce nic neví. Jsem v dobré kondici. Nad ránem se budím. Musí být plno hodin, spal jsem celou věčnost a jsem úplně ready na vstávání. Mrkám na hodinky. 22:30. Do prdele. Ještě pět hodin!
Asi jsem znovu usnul. Budí mě rachot benzínového vařiče. Průvodci vaří Američanům snídani. Je 1 ráno ! Za chvíli začíná v táboře rušno. Čelovky blikají, každou chvíli nějaký idiot zakopne o šňůry našeho stanu. Spát se už nedá, ale je ve spacáku aspoň teplo.
Vylézám kolem 2.15. Je zima jak v prdeli ledního medvěda. Na podvlíkačky a kalhoty dám ještě horní vrstvu. Novinka v materiálech české výroby - nanomembrána od firmy Faramugo. Nahoru mikinu, lehkou péřovku, hlavní bundu, moji milovanou Mammut Extreme. Šátek, dvě kapuce od obou bund. Čelovku. Ledové boty. Brrrr.
Venku je jasno. Hvězdy ve výšce kolem 6000 m jsou prostě neskutečné. Vidíme krásnou mléčnou dráhu. Velký vůz je netradičně otočený napříč. Kozoroh, mé oblíbené souhvězdí. Růžový Mars. Musím na WC. Hlavně nespadnout do té díry po ledovci. Teď uvařit vodu a vnutit do sebe nějaké jídlo. Vaříme v předsíni stanu. Škrtadlem spouštíme plyn. Funguje to. Dáváme s Pavlem ovesnou kaši. Nesnáším ovesnou kaši. Do stejného hrnce horkou vodu na čaj. Hlavně že to hřeje.
Obout mačky, sedák. Přebrat lano, nasadit batoh. Mezi světýlky hledám své lidi. Povedu čtyři. Dalších pět jde s Danu a rychlých pět s Sherpou. Dva moji mají zpoždění. Při čekání pozorujeme kolaps jednoho z Američanů. Svalil se k zemi jako pytel brambor. Okamžitě dostal kyslík a tím pro něj výstup skončil. Pomáhám mu s jeho průvodcem zpět do stanu.
Vyrážíme nakonec až kolem 4.00 h Před námi jde jiný vláček. Svítí čelovky po celém kopci. Člověk neví, co jsou hvězdy a co lidi na kopci.
Cesta kličkuje mezi seraky. Čelovkou je osvětlujeme. Objevují se ze stínu jako přízraky. Jednu velkou díru přecházíme po malém sněhovém mostíku. Cesta zatím stoupá jen pozvolně. Podařilo se nám s naší nejpomalejší skupinou předjet dva vláčky Američanů. Pak cesta stoupá. Je to na úrovni malého kopečku na pravé straně. Je pořád tma, ale v dálce na východě už rozeznáme kontury hor. Mezi nimi Makalu. Přibývá světle modrá, žlutá, oranžová. V tuto dobu je největší zima. Omrzají nám konečky prstů na nohách i rukou. Jsem rád, že jsem si v Khare půjčil péřové rukavice. Na nejbližší zastávce je odevzdávám zmrzlé Lence.
Konečně slunce vylezlo. Hned to celé dostává jinou atmosféru. Sníh je žlutý od jeho paprsků.
Stoupáme. Je to prudké, všichni zpomalili. Někdy mi přijde, že prešlapujeme na místě. Občas zastavujeme na pití, občas na focení, tempo je tak 1 km za hodinu. Dohání nás naše rychlé skupiny. Chvíli držíme tempo.
Čeká nás další výšvih. Tlak na lano za mnou je čím dál větší. Pět kroků, stojíme. Pět kroků, stojíme.
Ve výšce kolem 6200 to vzdává Lenka a s ní i Vašek. O kus dál se odpojuje Roman a Zdeňka. Pokračuju sám. Je to ještě daleko, několik vln v terénu. Vždy už to vypadá, že vyleze vrcholek. Vždy to znamená další vlnu a malou rovinku.
Konečně vidím vrchol. Je to takový malý brdek na obřím ledovci. Čím je člověk blíž, tím je brdek větší. Nakonec má aspoň 30 výškových metrů.
Jsem v cíli. Malé sedlo pod vrcholem s výhledem na vrcholovou díru v ledovci. Naše první skupina míří na samotný vrchol. Je to mírně do kopce a na závěr schody ve sněhu.
Sestupují a vyráží druhá skupina. Jdu s nimi bez jištění. Schody jsou příjemné. Na vrcholu je sněhové pole, které se svahuje do neznáma. Uklouznout se nedoporučuje. Vrchol je fakt vrchol. Žádný kříž, ani vlajky. Jsme nejvýš jak to jde. Nadšení, focení, gratulace. Mera Peak Central. Výška 6461 m.n.m. 21.října v 7.50.
Sestupujeme a organizujeme focení. Mezitím dorazila jedinná žena na vrcholu Zdeňka s Romanem. Zatímco my se radujeme, oni s průvodcem dodatečně míří na samou špičku hory. Na samý vrchol tak dorazilo 11 klientů ze 14 plus já. Dva zůstali v 6200 m a vrátili se do Hi Campu. Eva bohužel svůj pokus neuskutečnila a touto dobou snad v pořádku odpočívá v Khote. Sestup je výrazně jednodušší. V kempu můžeme být kolem 10 hodiny. Začalo horko. Slunce pálí na hlavu. Člověk by dostal úpal.
Ve stanu rovnáme věci. Pijeme vodu s ledem. Balíme a na laně klesáme do základního tábora. Spodní část ledovce je čistý modrý led. Bez maček by to bylo hodně nepříjemné. Kolem 13 hodiny dorážíme do základního tábora. Únava je znát. Někteří usínají na nejbližší skále. Jsme relativně v bezpečí a mě se oddechlo... Za hodinu a půl jsme v hotelu v Khare.