Mera Peak - Thumlingtar - Chewabesi

Snídaně v Kathmandu vypadá dobře: smažené brambory, těstoviny, vajíčko, ovoce, jogurt s musli, apod.
Bohužel mi snídani pokazila zpráva o posunu letu. Vlastně když snídáme, měli jsme být už nachystaní k odjezdu. Hm...trochu stres.
Na letiště je to slabá půl hodina. Odbavení proběhlo v pohodě. Máme asi 60 kg nadváhu. Vnitrostátní letiště má zánovní halu. Je přilepená na té původní. Celkem bez čekání vyrážíme rovnou do letadla. Vše zatím perfektně klape. Letadlo je větší než do Lukly, letí s námi ještě skupina Irů.
Let je příjemný, vidíme Everest, Makalu, zřejmě i Cho Oyu. Přistání v pohodě přímo v zemědělské krajině, v rýžových polích. Jsme v Thumlingtar. První musíme na check point na kontrolu pasů a zapsat do knihy. Balíme nosiče, mám na to speciální váhu. Každý podle nového zákona může nést 25 kg. Celkem máme 5 nosičů. Jsme ve výšce 450 m a vyrážíme kolem poledne. Jdeme přes vesnici po hliněné cestě. Kaluže, bahno. Cesta široká na traktor. Za vesnicí je plot s ostnatým drátem - policejní sídlo. Později postupujeme podél řeky Arun. Je kolem 30 C a pekelně se potíme. Cestou se můžete zastavit na pivo nebo sladké nápoje. Dokonce mají k dispozici ledničku. Kolem 15.30 přicházíme do vesnice Chebawesi. Je to hodně dlouhá vesnice. My spíme v chatrči po pravé straně asi 200 před mostem. Pokoje pro 2, 3, 4 osoby. Nějaké postele jsou na terase pod střechou. Vesnice docela špinavá. Do velké řeky teče malý přítok (přes něj je ten most). V přítoku zažíváme luxusní koupání. Voda je teplá, malé přeje nám dělají příjemnou masáž. Hodně je to skvělé ochlazení přehřátého těla.
Na večeři máme všichni dalbat. Ve volném čase rozdávání obrázky zvířat v 3D. Byly nadšené. Chtěli to i dospělí. V chatrči není elektřina. Světlo funguje jen na baterii 12 V.
Na dvorku jsou prasata, slepice a toalety. Taky tady z hadice teče voda na mytí a pití. Celkově je prostředí jen pro otrlé. Večer sedíme v jídelně a někteří testují místní specialitu, mírně alkoholické pivo co chutná jako zkažené mlíko.
Do postele jdeme tak ve 21. Nejsou tady vůbec matrace, spíme jen na dřevěné posteli kde je jakýsi špinavý povlak. V oknech jsou mříže bez skla. Mezi deskami ve zdi jsou díry. Bez přestání štěká nějaký pes a nějaký domorodec dole pouští nepalskou hudbu z telefonu. Psa jsme zmlátili jako prvního.