Mera Peak - sedlo Kulupang - Gudel

Noc byla zajímavá. U ohně jsme vydrželi s nosiči možná do 21 hod. Spolu s dalšími dvěma účastníky jsem si ustal ve chlívku po nějakém zvířeti. Jako za starých časů. Nevzal jsem si blbec karimatku z báglu od nosičů, takže spím jen na té slámě a půjčené plachtě. V noci a nad ránem 1 C. Odcházíme ze sedla bez snídaně v 7.30 s tím že posnídáme v nejbližší chatrči. Hlavní problém je balení stanů, které jsou mokré. Lidi nespěchají. Na druhou stranu naši špatně oblečení nosiči se klepou jak ratlíci. Chtějí co nejdříve dolů a tak málem někomu utekli.
Cesta dolů je prudká po kluzkých kamenech. Hodně nám pomáhají hůlky, hlavně šetří kolena. Většině lidí v noci slušně nateklo kolem očí. Dělá to výška a nedostatek tekutin. Další cesta vede v lese ronodendronů. Docela nás bolí nohy. Přicházíme do vesnice Sanam. Je to jako zázrak. Neskutečně čistá vesnice s chrámem. Nikde žádný dobytek v obydlí, nikde černé bahno, jen uhledný chodníček z kamenů. Sedlo změnilo prostředí o 300 %. Čekáme na jídlo. Skupinu jsme rozdělili na dvě části. Pro každou vaří jedna kuchyně. Jsme v mracích a je docela zima. V pauze se jdeme podívat na chrám nad městem. Je bohužel zavřený.
Náš průvodce má ve vesnici svůj dům. 10 let v něm údajně nebyl. Zkoušel klíče, ale žádný nepasoval, takže se tam zase pár let nepodívá.
V pravé hospodě od přístupové cesty vaří mnohem lépe než v hospodě na hlavní cestě u stúpy. Vyrobili výborný dalbat, hodně zeleniny, méně čočky, cena 500 (100 Kč). Políčka kolem jsou obdělaná, upravená. Čekáme na poslední účastníky. Přišel už dokonce i Pavel, ale Míra nikde. Ještě před jídlem zkouším hvízdat do lesa, marná snaha, zvláště jestli je v údolí u řeky. Kluci vyrazili dobrovolně na průzkum. Jestli nemá problém s nohou. On má totiž nohu jen jednu. Tu druhou mu po autonehodě amputovali pod kolenem. Používá protézu a celkově tady předvádí zatím neuvěřitelné výkony. Kluci se nevrací. Takže vyrážím za nimi. Je jasné, že bude problém. Vracím se tedy stejnou cestou směrem do sedla. Byla tam jedna křižovatka, asi tam špatně odbočil a vyrazil údolím podél řeky. Za křižovatkou se cesta dělí na další cestu k řece a druhou možnost do kopce a později po vrstevnici. Jestli tady odbočil k řece, tak už ho nenajdu. Vyrážím po vrstevnici a dělám šipky, kdyby se vracel a hledal cestu.
Dorazil jsem na palouk. Tady mu už muselo přece dojít, že jde blbě. Občas na mě vykoukne nějaká kráva a celkem mě vyleká. Prostředí je nepříjemné. Jsem úplně sám uprostřed himalajské džungle. Kdyby mě tady někdo přepadl, tak už mě nikdy nikdo nenajde.
Míjím krásný vodopád a mostek. Stále dělám šipky. Někdy to jde docela do kopce. Cítím nohy. Přicházím k další křižovatce. Vede tu cesta od řeky. Pokud šel k řece, mohl by tudy nahoru ke skupině. Pískám, raději opět značím. Po chvíli jsou políčka. Tady mě anglicky mluvící borec na poli potvrzuje, že prošel člověk bez nohy. To bude asi Míra :-)
Jsem v klidu a můžu si konečně užít novou trasu, kterou jsem ještě nešel. Za chvíli dokonce potkávám lísteček se vzkazem, že Míra je v pořádku.
V 15.00 hod přicházíme do Gudel. Jsme kompletní. Dnes bydlíme v Kopila guest house. V hotelu je teplá sprcha, taky okna, dveře, zámky, posezení, kamna. Neuvěřitelná změna. Náš nepalský průvodce přichází úplně ožralý až někdy za tmy. Taky dobrý.
Blbé zprávy z domova. Naše firma opět napadena virem. Přes veškerá ochranná opatření. Nenadělám nic. Tady je jiný svět.
Aktuální výška 1940 Nahoru 360, dolů 1700 výškových metrů.