Mera Peak - Phedi - sedlo Kulupang

Dnešní etapa vlastně byla původně navržena jinak. Zásadní problém spočívá v tom, že mezi Phedi a Gudel není žádné rozumné nocovaní. Z minulého výstupu si pamatuji barabiznu před sedlem, kde se dalo spát ve chlívku s prasaty, což každý odmítl a postavil si stan. Padl návrh, že bychom mohli přejít sedlo a pokračovat přímo do Gudel a zvládnout tak dva dny programu za jeden den. Podle mě je to nereálné. Takže vítězí nápad zůstat přímo v sedle ve stanech.
Cesta z Phedi hned celkem prudce stoupá zbytkem vesnice a za chvíli máme další důležitou kvótu 2000 m. Stoupáme rychlostí 500 m za hodinu. V podstatě to jsou kamenné schody až do nebe. Je opravdu vedro a hodně se potíme. Hodí se šátek na hlavu a ručník na utírání potu. Ke konci stoupání jsou dvě hospody proti sobě. Jedna z nich se jmenuje Everest view lodge, i když výhled na Everest tady žádný není. Kousek je malý klášter,který za mírný obnos může každý navštívit. Tady máme hlavní pauzu dne na nějaký oběd. Dál cesta opět stoupá, už to není tak prudké a časem se cesta znění v traverz v lese ronodendronů. Na stromech jsou také orchideje. Bohužel zatím nekvetou. Dost se ochladilo protože dorazily mraky. Ve výšce 2400 se změnily zvuky lesa. Konec cikád, řeka hučí jen hodně daleko. Klape jen jeden jakýsi pták. Ve výšce 2900 narážíme na hřeben. Cesta dále vede po něm až na křižovatku s cedulí a několika zavřenými domy. Vpravo vede cesta k vyhlídce na Everest, Cho Oyu, Kanjenjungu a Makalu. To bychom ale museli vystoupat na kopec kolem 4000 m. Brzy přicházíme na místo, kde se spavalo dříve. Je tady mrtvo, domy jsou pobořené, možná zemětřesením. Na fandí značené křižovatce někdo objevil vodu. Je to asi 50 m bokem. Vyloženě se mi tam nechce, i když vodu už nemám. Pokračujeme bez vždy. Byla to chyba. Poslední úsek vede docela stále nahoru lesem ronodendronů. Na konci je pěkná a stará modlitební zeď. To už jste blízko sedla ve výšce 3270 m.
Po každé takové túře se pěkně převlečeš do suchého a čistého oblečení. Dáš si pivo, které je tady konečně studené a vyjde tě zhruba na 100 Kč.
Dnes tedy spíme pod stany. Problém je v tom, že nemám stan. S kolegou Pavlem jsme se domlouvali tak dlouho, až si on myslel, že beru stan já, a já jsem si zase myslel, že ho vezme on. Pavel si našel místečko v jiném stranu, ne nezbývá, než si najít nějaké přístřeší, třeba že skály nebo v nejhorším pod širákem. Našel jsem nějaký starý chlív, kde už dlouho nebyl dobytek. Jsou tam jen zbytky nějaké slámy. Kluci mi půjčili podlážku, tak by to mělo být v pohodě. Kdyby pršelo, chvíli proutěná střecha vydrží. Dlouhý déšť by byl problém. Je to ddm teda pěkný humus, ale jednu noc to vydržím. K mému velkému překvapení se přidává na dobrodružnou noc ještě Pavel se Zbyňkem.
V sedle není voda. To je další problém. Místní vaří asi z dešťové vody nebo nosí v kanystrech. Zdeňka se rozhodla, že půjde pro vodu do údolí. Nechci aby šla sama a tak mi nezbývá než vyrazit s ní. Cestou potkáváme hotového Pavla. Průvodce mu nese bagl a je úplně zelený. Prý totální vyčerpání organismu.
Voda je kurevsky daleko. Dolů to jde dobře. Podle zvuku jsme v lese našli podzemní řeku. Nahoru je to hnus. Pet lahve se blbě drží a padají z podpaží. Čisté a suché převlečení mám durch zpocené. Říká akce voda trvala minimálně hodinu. Část vody jsem hned vypil. Ostatní mezitím rozdělali oheň. Zpívají české a nepálské písně a je to zase super. Noc ve chlívku byla nakonec příjemná. Tma, smrádek a velká výhoda, že člověk ráno nemusel schovávat stan mokrý od rosy. Čeká nás sestup a první ztráta účastníka v Himalaji. Ale o tom až příště...