Jebel Toubkal - vrcholový den

Večerní boj o deky byl docela zbytečný. V pokoji pro cca 30 lidi bylo celou noc pekelné horko a smrad. Navíc jsme měli v pokoji min dva medvědy a tři dřevorubce.
Vstáváme suverénně poslední na snídani v 6.00 hod.- nemáme kam spěchat. Většina lidí po výstupu na vrchol odchází rovnou do Imlil. My máme ještě jednu noc na horské chatě. Snídaně je o poznání horší než dole ve vesnici. Pečivo je několik dní staré a v nabídce je vlastně jen marmeláda.
Vyrážíme těsně před sedmou. Hned z rána nás čeká malá lezecká pasáž při výstupu z koryta řeky. Následuje suťové pole, které jsme pozorovali včera z chaty. Brzy se mění v hromadu velkých kamenů, ve kterých se šlape snad ještě hůře než v suti. Překračujeme krátký kus sněhového pole. Sníh je ještě tvrdý a bez maček je to docela nepříjemné. Co nám ale vadí nejvíce je dnešní silný vítr.
Zanedlouho tady máme první sestupující. Ta ale nebyla tak rychlá, ani nevyrazila z chaty ve 2 ráno, jako někteří jiní. Zkrátka se ji špatně dýchalo a výstup vzdala.
Cesta od sněhu do prvního sedla už je celkem v pohodě. V sedle, které vlastně žádným sedlem není, už potkáváme sluníčko. A pořádný vítr. Choulíme se za obrovskými kameny a čekáme na zbytek naší skupiny. Za sedlem by člověk nečekal tak široké údolí mezi okolními vrcholy. Na dně údolí se válí obrovské kameny a zbytky sněhu. Cesta vede chvíli po suti, chvíli po sněhu, každý si může vybrat, jak se mu lépe chodí.
Na konci údolí vede cesta vpravo prudkým stoupáním na náhorní plošinu vedoucí do dalšího sedla. Tady už opravdu můžeme hovořit o sedle, protože dal už vede jen prudký sráz. Je odtud krásný výhled na začínající Saharu.
V závětří opět čekáme svůj pomalejší konec skupiny. Ze sedla na vrchol už to není daleko, možná 40 minut. Musím obejít falešný vrchol, ze kterého už můžete pozorovat železnou pyramidu na samotném vrcholu Jebel Toubkal (4167 m).
Na vrcholu jsme kolem 10.30. Vítr není tak hrozný, ranní skupiny zde údajně vydržely sotva 5 minut. My tady fotíme a kocháme se minimálně 30 minut. Na jedné straně vidíme plochou část Maroka kolem Marrakeše, na druhou stranu Saharu. Všude jinde jsou téměř stejně vysoké štíty hor. Výšku nad 4000 m nikdo moc nevnímá, pobyt na horské chatě nám k aklimatizaci stačil.
V 11.30 na vrchol vystupuje i poslední člen naší výpravy. Vzhledem k věku 70 let se jedná o obdivuhodný, skvělý výkon. Sestup je rychlejší než výstup. Komplikuje nám zejména klouzající suť. Rychlejší postup je rozbředlým sněhem.
Dole na chatě je většina skupiny ve 14.15. Pomalejší až kolem 17 hodin.
I tak máme dost času na odpočinek před večeří, která je hodně podobná té včerejší.
Chata je plná dalších lidí. Tvoří se fronty na horkou sprchu i na záchody. To nám ale vůbec nevadí. I tak skvělý servis v této zapadlé končině v horách.