Cesta na Nový Zéland

Pod rouškou skvělého červeného vína, kterým mě poctila letecká společnost Emirates na letu EK140 z Prahy do Dubaje, jsem se rozhodl vrátit k tradici psaní svých cestovatelských deníků.
Je to už pár let, co jsem podnikl svou poslední velkou cestu. Ne, že bych necestoval, ale mezi cestami jsou prostě rozdíly. Jsou cesty na dovolenou, jsou cesty za prací, jsou cesty, které jsou už chronicky známé a opakující se. A jsou cesty do neznáma...
Musím se vrátit malinko do minulosti a vysvětlit, jak jsem se dostal k této cestě na druhý konec světa. Vlastně za to vděčím shodě několika neuvěřitelných událostí, a tou je Covid, povinné očkování, uzavření hranic Nového Zélandu, mému příjmení a faktu, že jsem vlastně celý život člověk, který, jak praví skvělá reklama na vodku Amundsen, doprovází lidi na místa, kde nikdy žádný člověk nevkročil. Samozřejmě s mírnou nadsázkou...
Covid a očkování způsobilo uzavření hranic NZ pro Davida, mého bratra, který na novém Zélandu několik let žil. A protože hranice byly až donedávna uzavřeny pro každého bez očkování, které bratr odmítá, došlo k nepříjemné situaci, kdy jeho zakoupená letenka na tento obří zájezd nemohla být využita. Cestovní kancelář Vsacan Tour tak jedním krokem přišla o průvodce i o peníze za jeho letenku.
Záchranou mohlo být mé shodné příjmení i fakt, že ho zvládnu na Novém Zélandu zastoupit.
Bohužel letenku již nebylo možné vzít zpět, ani změnit jméno pasažéra. Bylo nutné zakoupit letenku novou, v jiném stoji.
A tak jsem se ocitl na tomto letu sám, bez klientů po svém boku. Přiletím na Zéland dříve a na ostatní zde počkám. Alespoň budu mít čas vše připravit pro zdárný začátek cesty. Vyrazil jsem tedy spojem ČD z Hulína do Prahy. Naštěstí máme odlet v rozumnou denní dobu a tak nemusím nocovat na letišti v Praze, jako správný Moravák. Cesta ať na letiště proběhla zcela bez problémů, děkuji za to.
Na letišti jsem s velkým předstihem a jak se ukázalo, je to jen dobře. Odbavení letu Emirates už je v plném proudu a fronta je na několik desítek minut. Konečně jsem na řadě a ukazuje se, že mám problém s navazujícím letem společnosti Quantas s odletem z Melbourne v Austrálii dále na Nový Zéland.
Chvíli se zdálo, že jde o víza na Nový Zéland, která nejsou v pořádku zaevidována v systému. Chyba ale byla v komunikaci mezi společností Emirates a Quantas. Celý problém vyřešil až pracovník přepážky telefonátem do Austrálie a ručním odblokováním mého problému, což zabralo další desítky minut.
Na takto dlouhém letu je dobré být na letišti opravdu včas a s dostatečným předstihem. Mé zavazadlo má 22 kg z 30 povolených. Naštěstí jsem včas vytáhl baterie svého dronu a GPS jednotku společnosti NAM system pro sledování našeho dobrodružství. V odbavených zavazadlech totiž nemají tyto věci co dělat.
Nástup do letadla a samotný let do Dubaje proběhl bez problémů, až na drobné turbulence v okolí bouřky před Dubají. Cesta trvala 5,5 hodiny a byla zpestřena moc dobrým jídlem, už výše jmenovaným skvělým červeným vínem a mým indických společníkem s turbanem, prozrazujícím jeho postavení ve vyšší kastě. Jeho postižení pravé ruky mu neumožňovalo cokoliv dělat a tak hm ho celou cestu obsluhoval, otevíral mi sáčky s jídlem, ovládal mu televizi, apod.
Přílet Dubaj 21.00, místní čas 00.00 Letím do budoucnosti...

Dubaj je plochou největší letiště světa. Je neuvěřitelné, co tady, v poušti, vybudovali. Mezi jednotlivými halami se jezdí autobusem. Cesta z přiletové do odletové haly mi trvala hodinu z celkových dvou na přestup. Cestou dvě bezpečnostní kontroly.
Čekám na nástup do největšího dopravního letadla, co kdy člověk stvořil. Airbus A380-800. Letadlo má po celé své délce dvě podlaží a proto k letadlu vedou dva modře prosklené choboty, které se ještě rozdvojí na dva vstupy. Vše je perfektně zorganizováno, včetně kontroly alkoholu před vstupem do letadla, který každému odebírají a zabaluji do krásných firemních krabiček s pečeti. Asi aby se cestou v letadle nikdo neožral...
Interiér letadla je rozdělený na 3-4-3 sedadla. Každé sedadlo na svou herní konzoli. V letadle je možné zakoupit internet pro komunikaci za 5 USD, nebo kompletní připojení za 22 USD.
Téměř celý let spím. Čeká nás jedno jídlo na začátku letu typu snídaně, což mi přijde na tak dlouhý let (13,5 hod) docela málo. Borec u okénka, místo aby se díval ven, celou dobu taky spí, navíc se zavřeným oknem. Onu reputaci s jídlem si Emirates napravili obědem, asi 2 hodiny před přistáním v Melbourne. Už to vypadalo, že nic dalšího nedostaneme. Vybral jsem si skvělé hovězí maso na pepři s br kaší a ještě plno serepetiček k tomu. Vůbec jídlo v letadle je zvláštní zážitek. Musíš šetřit místem, jinak nebudeš mít prázdné misky a mističky brzy kam dávat. Vyplatilo se mi je zasouvaz do sebe na jednu hromádku.
Přistání ve 22.05 místního času bylo zcela hladké. A380 mohu zodpovědně doporučit. Zkuste si zajistit místo u okna je tam mnohem více prostoru než v uličce nebo uprostřed jedné z trojek. Během letu jsem se bez problemu připojil k místní WiFi v letadle. Cena je v druhé polovině letu výrazně levnější. Platil jsem cca 12 USD za několik hodin připojení. To je pochopitelně pomalé a některé stránky se mi nepodařilo načíst vůbec. Na druhou stranu na komunikaci s rodinou co v práci to bohatě stačí.
Jsem v Melbourne. Během letu se ukázalo, že můj let změnil čas odletu. Budu cca 7 hodin v Melbourne, místo v Christchurch.

Přistání bylo velmi pohodové, na to, jak mocný kus železa dopadl na zem... I východu z letadla už čeká zástupce letecké společnosti Quantas a oznamuje nám "novinu" o zrušení letu. K mému překvapení nabízí i variantu hotelu, což mi přišlo zajímavé.
Je třeba vyplnit lejstro pro imigrační oddělení. Potřebuji nutně na záchod, to asi to červené víno... Když jdeme se vrátil, byla už celá skupina předsedajících pryč. Letím tedy na odbavení. Policista je překvapivě přívětivý. Musím vyplnit další lejstro, abych dostal na místě Víza do Austrálie na 30 dní. Otázky na všechny nemoci, na předchozí pobyty v Austrálii atd. Celkem 4 A4 otázek. Výsledek se dostavil za 40 minut jednání. Mám víza, mohu do Austrálie. Ukázala se však zásadní překážka. Přijel mi kufr. Musím si ho vyzvednout a ráno zase odbavit. V kufru mám pytlíky Expresmenu, které obsahují maso. Musím změnit deklaraci (ten první formulář). Tom se dostávám do dlouhé a velmi pomalé fronty na kontrolu, co to vezu za maso. Nepomohlo ani tvrzení, že budu v Austrálii, po absolvování všech těch front, asi 4 hodiny a rozhodně nehodlám otevírat své jídlo určené na Zéland. Odpověď - je tam maso? Je. Tak běžte do fronty... Na biopolicii, jak tomu říkají, trávím hodinu ve frontě. Biopolicajt mě bez problémů pouští a tak jsem v Melbourne na ulici před letištěm. Dle návodu od Quantas čekám na modrý van s nápisem united airport parking. Ten mě bere asi 5 km do hotelu Mantra Tullamarine hotel.
Mám 3 hodiny na sprchu, čaj a další přípravu na Zéland. Kolem 3.20 místního času vyrážím zpět na letiště. Opět zdarma modrý van, řízený nezvykle vlevo. To bude sranda, až budu zítra na jeho místě řidiče...

Let do Christchurch je zakletý, neustále na něco čekáme a nakonec odlétáme s půlhodinovým zpožděním. Letadlo už má cosi za sebou, ale letí. Přistání za velkého větru bylo trochu strašidelné.

V letadle, nebo po přistání musíš vyplnit priletovou kartu. Následuje kontrola vízové povinnosti. Nechoď do automatů, nejsou učeny pro české pasy. Policista bude chtít pas, vyplněnou příletovou kartu a ideálně nachystej seznam hotelů, který máš od CK. Vyhneš se tím otázkám, kde bude na NZ bydlet. Dostaneš do pasu a na kartu razítko. Vyzvedneš si zavazadlo na pásu podle tvého letu. Se všemi zavazadli jdeš na kontrolu potravin. Podle toho, co deklaruješ, že pošlou po modré nebo červené čáře. Tam proběhne detailní kontrola zavazadel. Po kontrole se dostaneš do chodby, kde jsou telefonní společnosti. SIM tady neřeš, jsou i venku, kde na to je více klidu.

Já jsem na radu různých kamarádů zvolil kartu Skinny. Mají tarif 4,5 GB dat a neomezené volání a SMS po Zélandu za 36 NZD. Kartu koupíš za 2 NZD a vše ostatní si zařídíš v aplikaci, kterou doporučuji stáhnout ještě na letišti na datech WiFi. Kredit se doplní v aplikaci platební kartou.

No a můžeme vyrazit...