Bivak a Parseidy na Lysé

Bivak na Lysé s výhledem na padající hvězdy

Když jsem se ve zprávách doslechl o tom, že budou padat Parseidy, napadlo mě, že by mohlo být zajímavé sledovat je z Lysé hory (1323 m) v Beskydech. A protože Lucka je pro každou legraci, z nápadu se velmi snadno stala realita. V pátek po práci jsme vyrazili do Malenovic u Frýdlantu nad Ostravicí. Zaparkovali jsme auto a připravili si věci na noční bivakování. Nechtělo se mi tahat hodně věcí a tak jsme prostě zbalili jen karimatky, spacáky, trochu jídla a horký čaj. Vzal jsem si raději taky občanku, kdyby nás legitimoval nějaký ten ochránce přírody za nocleh v CHKO. Ale říkal jsem si, že se tam někde zašijeme a protože jsme milovníci přírody a nikdy po sobě nenecháváme žádné stopy ve formě odpadků či zlomených větviček, mohlo by to projít...
Cesta na Lysou z této strany je velmi málo frekventovaná. S čelovkami procházíme na vrcholek Tanečnice (820 m). Odtud vede docela nepříjemný a táhlý kopec až na vrchol Kykulka (996 m). Zjistil jsem, že s čelovkou se docela příjemně hledají houby pro zkrácení cesty rozvíjím teorii o vhodnosti nějakého ultrafialového světla, které by mohlo umět všechny jedlé houby fialově rozzářit. Mimo hustý les vypínáme čelovky a pochodujeme jen tak - bez světla - což naší výpravě dodává potřebné tajuplnosti. Alespoň se nám zlepší jiné smysly jako je sluch nebo čich. A protože cestou úspěšně prdím, lepší by bylo rozvíjet jen ten sluch. A nebo raději ani ten ne. Takže zase svítíme a stoupáme až na Ivančenu k mohyle (925 m). Pokud to nevíte, mohyla prošla velkou rekonstrukcí a z původní mohyly se staly jakési kamenné terasy, které mají v sobě zakomponovány původní cedulky z bývalé skautské mohyly. Ještě to není hotové, ale jedou to tady bude pěkné odpočinkové místo.

Lysá je plná lidí - a to i v noci

Od mohyly už na nás svítí blízké červené světlo vysílače na Lysé. Stoupáme na Malchor (1219 m) a odtud již po "sjezdovce" a novém kamenném chodníčku (v noci teda pěkně debilním) na vrchol k meteorologické stanici. Hladíme naše oblíbené dva hladící body na vrcholu Lysé (1323 m). Přestože je to můj nejoblíbenější vrchol, jsem v poslední době již poněkolikáté zklamán množstvím lidí, které zde pravidelně potkávám. Přes den bych to ještě pochopil, ale nyní - kolem půlnoci - se tady ve spacáku povaluje na různých místech na 50 lidí.
Podařilo se nám pod vrcholkem najít poslední kousek místa bez hlučících jedinců, kteří odněkud zdáli hulákají a blikají po obloze lejzrem a vytváříme bivak. Je příjemně teplo, téměř jasnou oblohu ale postupně zastírají mraky. Podařilo se nám zahlédnout 6, možná 10 Slz svatého Vavřince (tedy meteorů z komety 109P/Swift-Tuttle) a docela příjemně usínáme.
Kolem 5:15 vstáváme na východ slunce. To je z Lysé vždy silný zážitek - a ani tentokrát nezklamal. Překvapilo mě, jak moc "vlevo" je východ. Čekal bych ho více nad Tatrami nebo Velkou Fatrou, ale slunce se objevuje spíš někde směrem za Travným. Po tomto krásném divadýlku ještě zaleháme. Budí mě nejen dusot prvních nadšenců Lysé někdy kolem 7 ráno, ale hlavně mě brutálně hryzl mravenec do pravého víčka na okem. Navíc je je mlha a jemně mrholí. Pro člověka spícího jen ve spacáku nic moc požitek a proto míříme na snídani do nově zrekonstruované Bezručovy chaty.

Výšlap Lysá - Visalaje - Travný - Krásná - Malenovice

A protože máme volný celý den, rozhodli jsme se to domů vzít trochu oklikou. Sestupujeme směrem na Zimný (1080 m), kde obdivujeme obrovské množství borůvek a podél asfaltky klesáme po červené až na Visalaje (700 m). To už docela hustě prší a tak jsme se rozhodli schovat do místní hospody. Nakrmili nás tady zajímavou "Loštickou česnekačkou", což je běžná polévka vytuněná Loštickými tvarůžky. Docela dobrý nápad, ale polévka byla brutálně slaná. Z Lysé na Visalaje je to 8 km.
Po dešti tedy můžeme pokračovat v lese plném mlhy a docela osamotě po zelené až na vrchol Travný (1203 m). Je to z Visalají odhadem 10 km. Cestou na Travný je všude v lese kupodivu docela hodně vysoké trávy. Možná odtud ten název. I na Travném je plno borůvčí, ale zdaleka ne tak obsypaných, jako na Lysé.
Pokračujeme sestupem po modré na Oboru (709 m) a na Krásnou přímo do hospody. Už jsme docela uťapkaní a velký hřeben, na který musíme vystoupit před námi vypadá docela hrozivě. Čas máme dobrý a tak zvolna stoupáme údolím říčky Borové. Jdeme po zelené a svah je stále více prudký. Z mapy si pamatuju, že u prvních serpentin by se to dalo střihnout doprava a vynechat tak zbytečný výstup až na Kykulku. V jednom místě mě zlákala pěkná vrstevnicová cesta po nějaké těžbě dřeva, která se ale bohužel poměrně brzy ztratila na velké travnaté plošině. Dále už stoupáme bez jakékoliv cesty a přijde mi, že pokračujeme příšerně pomalu. Naštěstí je úžasné světlo od západu slunce a tak si vychutnávám atmosféru bloudění v panenské přírodě. Lucka už tak romantická není...
Po asi hodině hledání "té správné vrstevnice" se nám otvírá krásný výhled na údolí zpět ke Krásné, což nevěstí nic jiného, než se postupně vracíme odkud jsme přišli. Snažím se nevnímat věčné nadávky a pohledy plné blesků od své uťapkané parťačky. Trvám si na svém a postupně vystupujeme strmým svahem na Kykulku (996 m). Odtud již cestu znám a tak vlečeme nohy při zapadajícím slunci zpět k autu. Dnes to tedy bylo výživné - od východu po západ slunce, cca 30 km, převýšení kolem 2000 m.
Další den ráno jsme se rozhodli strávit již na pohodu. A protože nás včerejší borůvková pole namlsala, vyběhli jsme si zpět na Lysou a zde nasbírali trochu borůvek do nanukáče, který zrovna mlsám, když píšu tyto řádky...